Ikar, 2004, překlad Jiří Pondělíček
Kdyby se stav světa popsal v podobě vesnice o stovce obyvatel, vypadal by takto: Evropanů by bylo 21, Američanů 14, Asijců 57, Afričanů 14. Bělochů by bylo celkem 30. Žen 52. Šest z té stovky vlastní 60% veškerého majetku a jsou do jednoho ze Spojených států. 33 jich umí psát a číst. 50 jich nemá přijatelné bydlení. Polovina obyvatel trpí podvýživou, skoro všichni mají špatné stravovací návyky. Jeden umírá a dva se právě narodili. Pouze jeden má akademické vzdělání. Deziluzivní na tom je, že všichni žijeme přesně v takové vsi, jen mnohem větší; tím hůř a složitěji se dá proniknout do celého problému.
----------------------------------
----------------------------------
Oblíbené téma především v lékařské vědy byla vždy statistika, s jejíž pomocí se dokonce prováděly důkazy. Statistika ovšem spočívá zcela výhradně na srovnávacím myšlení a nemá ani špetku důkazního charakteru, protože nemá vůbec nic společného s kauzalitou, nýbrž jen a jen s korelacemi. Když například z jednoho sta narkomanů závislých na heroinu předtím devadesát pět konzumovalo produkty z konopí, je to korelace, ale není to důkaz, že marihuana je droga, z níž se přechází na heroin. Jinak by totiž muselo být považováno za nejnebezpečnější vstupní drogu mléko, jelikož ho stejně jako ostatní lidé pilo sto procent všech heroinistů.
----------------------------------
----------------------------------
Když se zabýváme jednotou mikrokosmu a makrokosmu, dojdeme nejvíc k otázce, do jaké míry Země vůbec je živá bytost.
Existuje mnoho definic života. Země je většinou splňuje, totiž ty nejdůležitější. Jedna z definic preferovaných biology, která má velký význam také v naší souvislosti praví, že život se vyznačuje stavy rovnováhy, jež je udržována vynakládáním energie. V našem těle je například vyvážená teplota kolem 37 stupňů Celsia nebo v něm vládne rovnováha kyselin a zásad, vyjádřená hodnotou Ph, rovnováha koncentrací solí v různých tělních dutinách naplněných tekutinou a podobně.
Srovnatelnou rovnováhu najdeme v mořích. Život je možný pouze při koncentraci soli od tří do čtyř procent. Názorně to dokládá Mrtvé moře, které za své jméno vděčí vysoké koncentraci soli. Skutečnost, že rovnovážná koncentrace soli mezi třemi a čtyřmi procenty se zachovala v mořích po milióny let, je sama o sobě zázrak, neboť kvůli soli splavované do světových moří řekami by se musela koncentrace soli každých dvanáct milionů let zdvojnásobit. Že k tomu nedochází je způsobeno podle biologů mořskými rostlinami a živočichy, odebírajícími vodě nepřetržitě a přesně správné množství soli. Lze si stěží představit okultnější teorii, neboť se přímo vnucuje otázka, jak jednotlivá řasa, nepatrná částečka planktonu nebo i jednotlivý sleď vědí, kolik soli si musejí vzít, aby zajistili příslušnou rovnováhu v oceánech.
Neméně působivá rovnováha panuje ve vzduchu skládajícím se z 21% kyslíku, 78% dusíku a 1% vzácných plynů. Zemská atmosféra původně neobsahuje žádný kyslík. Ten začal přibývat až spolu se zelenými mořskými rostlinami. Až nakonec na Zemi vznikl takový přebytek kyslíku, že začal proudit nahoru do atmosféry a tam vybudoval dnes tolik ohroženou ozónovou vrstvu. Ale i v posledních staletích, kdy byl lidskými zásahy opět tvrdě potlačen svět rostlin, se podíl kyslíku udržel na konstantních 21%. Kdyby tato hodnota znatelně poklesla, mohli by větší tvorové stěží dýchat; pokud by se prudce zvýšila, rostlinná zeleň by začala být hořlavá a jeden jediný blesk by rozpoutal celosvětový požár. Ani tuto rovnováhu si nedovedeme opravdu vysvětlit, ale je nesmírně důležitá pro naše (pře)žití.
Země může nabídnout dokonce i teplotní rovnováhu, teplota přece kolísá na větší části zeměkoule v rozmezí od 10 do 40 stupňů Celsia, příznivém pro život. Jak málo samozřejmé to je ukazuje Měsíc, na němž se teplota pohybuje mezi 120 stupňů Celsia (denní strana) a minus 170 stupňů Celsia (noční strana). Život v naší podobě tam není možný.
Jistě nejúžasnější je rovnováha lidského potomstva. Normálně je poměr novorozenců ženského a mužského pohlaví podle Mendelových zákonů dědičnosti 50 ku 50. Po obou světových válkách, které si vyžádaly mnohem více mužských obětí, se vždy zvýšil podíl mužského potomstva. Tento jev lze statisticky doložit, ale v žádném případě se nedá logicky vysvětlit. Leda bychom vycházeli z předpokladu, že existuje nějaký vyšší inteligence, jež se stará o to, aby si organismus naší Země zachoval rovnováhu.
Jistý biolog jednou srovnal pravděpodobnost, že všechny tyto a mnoho jiných rovnovážných stavů se čistě náhodou ustálí prostě tam, kde je jich zapotřebí, s pravděpodobností, že vichřice, která se prožene vrakovištěm aut složí čistě náhodně Jumbo-Jet. Můžeme tedy vědecky dokázat, že žijeme v zázračném světě, jehož vnitřní soudržnosti zatím ještě nerozumíme. Naši přírodovědci ještě nepronikli k jádru pudla, protože nevyvozují (nechtějí vyvodit) ze svých vlastních výzkumů potřebné závěry. Když však ani náznakem neznáme vznik rovnováh nezbytných pro veškerý život, neměli bychom se předem třikrát rozmyslet, než ho proti své vůli zničíme?
Funkční rovnovážné systémy jako základna života by vlastně také měly ozřejmovat, že nejvážnější ohrožení života samotného spočívá v jejich narušení. V této souvislosti je velmi významný posun rovnováhy mezi mužským a ženským pólem, jehož se stáváme v současné době svědky jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu.
Dnes si už hodně lidí uvědomuje, že Země žije, většina z nich k tomu nepotřebuje ani doklady biologů a cítí to stále silněji. Zde by mohl podle mého mínění také být styčný bod mezi ekologickou a spirituální scénou. Ačkoli ekologové se vyznačují spíš intelektem a spiritualisté spíš citem a často - podle mě až příliš často - na sebe nevraží, sledují v mnohém ohledu podobné cíle. Pro naši záchranu, jež je totožná se záchranou planety Země, by měl být vítán každý spojenec. Také přírodovědci by se mohli stát spojenci v tomto projektu, jak se už jednou ukázalo v případě New Age, na jehož vzniku se zpočátku podílelo několik význačných vědců.
Spiritualisty to možná udiví, ale rozhodujícím podnětem pro stále hlubší uvědomování si Země jako živé bytosti byla astronautika. Přispěly k tomu obrázky a především vyznání lásky k modrobílé planetě z úst amerických astronautů a sovětských kosmonautů. Právě vysoce specializovaní technici a přírodovědci, kteří se odpoutali od Země ve vesmírných lodích nám opět vštípili povědomost o tom, jak je krásná a živá. Člověk musí často něco nejprve (skoro) ztratit, aby se naučil si toho pořádně vážit.
Přiznáváme-li, že Země je živá bytost, už jsme našli první podobnost mezi mikrokosmem a makrokosmem a vybudovali jsme si základnu pro další analogie. V materialistickém světě se jako další vynoří otázka, z jaké látky, z jakého stavebního materiálu jsou člověk a Země ustrojeni.
Když nahlédneme do periodické tabulky zjistíme,, že nejdůležitější prvky z nichž se skládá naše Země obsahuje také lidské tělo. Přirozeně, nemáme v těle příliš mnoho zlata, ale ani na Zemi se ho nevyskytuje relativně mnoho.
Pokud vyjdeme z klasické nauky o živlech, ozřejmí nám to paralely mezi mikrokosmem a makrokosmem ještě víc. Žhavému jádru Země odpovídá lidské srdce, které se také nezřídka označuje za horké a mnohdy dokonce za žhavé nebo žhnoucí. Obojí značí střed a symbolizuje ohnivý živel. Víc než dvě třetiny zemského povrchu pokrývá voda; také lidský organismus sestává z více než dvou třetin z vody. Zemský živel jako zástupce pevnosti v makrokosmu planety Země oproti všemu zdání jen tenkou slupku, podobně jako kostní a chrupavková tkáň v poměru k tělesné hmotě představuje vpravdě filigránské opěrné ústrojí v mikrokosmu lidského těla. U vzdušného živlu vládne koneckonců opět dokonalá shoda, neboť stejný vzduch obklopuje nás i Zemi.
Jestliže se podíváme na energetické pole Země a porovnáme je s lidským, objevíme dokonalé paralely. Biologům se podařilo naměřit kolem vaječných buněk elektrické pole. Přitom vyšlo najevo, že vajíčko má dva póly, z nichž jeden je nabitý kladně a druhý záporně. Když se nakreslí siločáry tohoto pole, vznikne tvar podobný zeměkouli, která je rovněž obklopena elektromagnetickým polem. Rovněž Země má kladně nabitý severní pól a záporně nabitý jižní pól.
Medicína poskytuje celou řadu odkazů dokládajících, že lidské tělo je také obklopeno elektromagnetickými póly odpovídajícími polím Země. Kromě EEG (elektroencefalogramu, přístroje na měření mozkových proudů) známe mezitím také už MEG (magnetoencefalogram), který naměří ze vzdálenosti několika centimetrů od lidského těla znatelné magnetické pole, shodné se zemským magnetickým polem.
Dáme-li se inspirovat prastarými mudrckými naukami různých národů, budou shody v energetické oblasti ještě zjevnější. Východ zná odnepaměti energetické pole člověka s jeho vnitřními centry, čakrami, a vnějším vyzařováním v auře. Západní alternativní medicína je tomuto vědění také na stopě (viz například Kirlianovy fotografie).
Také systém energetických drah a uzlů, jak je znám odedávna v čínské nauce o meridiánech a v indickém učení o nadis, lze už v současné době prokázat elektroakupunkturou a termografií. Je dávno doloženo, že odpovídající energetické dráhy a uzly existují také na zemském povrchu. Energetická místa znali nejen indiáni a ostatní "primitivové". Rovněž křesťanští stavitelé vybírali pro katedrály místa, z nichž vyzařovala síla a staré poutní stezky nezřídka kopírovaly siločáry na zemském povrchu. Skutečnost, že rovněž v geografii hovoříme o meridiánech má jistě hlubší smysl, třebaže se tento systém geometrických linií táhne pouze po zemském povrchu.
Podobnosti mezi člověkem a Zemí nacházíme také ve vztahu k polaritě. jednoznačné členění planety na severní a jižní polokouli, které dělí rovník, odpovídá linie pasu, jež rozděluje lidské tělo na horní část a dolní část. Z této podobnosti je jasně vidět současné závažné porušení rovnováhy ve prospěch dominujícího pólu jang. na úrovni těla si velmi považujeme brilantní hlavy, jasného rozumu a pánev pak pohrdavě označujeme za nedůležitou nebo dokonce za nečistou. Na úrovni politiky a hospodářství vydává bohatý sever zákony a stanoví směrnice, podle nichž hodnotí svět a především utlačuje a vykořisťuje chudší jih. Sever produkuje s oblibou know-how, s ním se pak zmocňuje surovinového a nerostného bohatství jihu. Platí ale pouze za ceny, které si sám určí. A ikdyby chudý jih zvýšil těžbu surovin nebylo by v dohledu žádné východisko; bohatý sever by pak jednoduše osvědčeným způsobem snížil ceny.
Paralely jdou však ještě zřetelně dál; v mikrokosmu stejně jako v makrokosmu zajišťuje potomstvo převážně spodní pól. V obou případech je znevažován spíš ženský pól kvůli své úloze zaručit přežití lidského druhu. Špatné svědomí se posléze konejší "náplastmi" v podobě přídavků na děti na jedné úrovni a pomoci rozvojovým zemím na druhé. V obou případech se dávkuje tak, aby subvence nebyly větší než pověstná kapka vody, která jen zasyčí na rozpáleném kameni.
Na příkladu polarit a jejich shodných hodnot v mikrokosmu a makrokosmu si lze znázornit, že jde vzdor všem protikladům o zásadní podobnosti. Stačí si srovnat vzorce. Polarita jinu a jangu je přitom nadřazený vzorec, který je ve skutečnosti jemněji členěný, jak to vyjadřuje znamení tchai-čchi.
Tento symbol se vztahuje jak na mikrokosmos, tak na makrokosmos: bílé pole odpovídá horní mužské části, protože bílá v sobě obsahuje všechny ostatní barvy a může tak vyzařovat. Černé naproti tomu chybí jakékoli barevné vibrace a proto se snaží je všechny pohltit. (To je například důvod, proč se černá auta na slunci rozpalují více než bílá).
Černá tečka v bílém poli by mohla odpovídat zřejmě ženskému prsu v horní části mužského těla; bílý bod ve spodním černém poli pak naznačuje mužské pohlavní orgány ve spodní části těla. V makrokosmu by mohly posloužit jako názorný příklad nejspíš Severní a Jižní Amerika - bohatý sever jako mužská zóna má ve svých černošských ghettech v New Yorku nebo v Chicagu také černý ženský bod. Chudý jih jako ženská zóna má naproti tomu bílý mužský bod v bohatých (průmyslových) metropolích Sao Paulo nebo Buenos Aires. Podobně se dá vykládat také Evropa jako zóna jangu a Afrika jako zóna jinu, když vezmeme v úvahu vysoký podíl černých přistěhovalců v Anglii jako černý bod na bílém kontinentu a stále ještě vlivné Búry v Jižní Africe jako bílý bod na černém kontinentu.
http://druidova.mysteria.cz/UVAHY_A_ZAMYSLENI/GAIA_1.htm
Existuje mnoho definic života. Země je většinou splňuje, totiž ty nejdůležitější. Jedna z definic preferovaných biology, která má velký význam také v naší souvislosti praví, že život se vyznačuje stavy rovnováhy, jež je udržována vynakládáním energie. V našem těle je například vyvážená teplota kolem 37 stupňů Celsia nebo v něm vládne rovnováha kyselin a zásad, vyjádřená hodnotou Ph, rovnováha koncentrací solí v různých tělních dutinách naplněných tekutinou a podobně.
Srovnatelnou rovnováhu najdeme v mořích. Život je možný pouze při koncentraci soli od tří do čtyř procent. Názorně to dokládá Mrtvé moře, které za své jméno vděčí vysoké koncentraci soli. Skutečnost, že rovnovážná koncentrace soli mezi třemi a čtyřmi procenty se zachovala v mořích po milióny let, je sama o sobě zázrak, neboť kvůli soli splavované do světových moří řekami by se musela koncentrace soli každých dvanáct milionů let zdvojnásobit. Že k tomu nedochází je způsobeno podle biologů mořskými rostlinami a živočichy, odebírajícími vodě nepřetržitě a přesně správné množství soli. Lze si stěží představit okultnější teorii, neboť se přímo vnucuje otázka, jak jednotlivá řasa, nepatrná částečka planktonu nebo i jednotlivý sleď vědí, kolik soli si musejí vzít, aby zajistili příslušnou rovnováhu v oceánech.
Neméně působivá rovnováha panuje ve vzduchu skládajícím se z 21% kyslíku, 78% dusíku a 1% vzácných plynů. Zemská atmosféra původně neobsahuje žádný kyslík. Ten začal přibývat až spolu se zelenými mořskými rostlinami. Až nakonec na Zemi vznikl takový přebytek kyslíku, že začal proudit nahoru do atmosféry a tam vybudoval dnes tolik ohroženou ozónovou vrstvu. Ale i v posledních staletích, kdy byl lidskými zásahy opět tvrdě potlačen svět rostlin, se podíl kyslíku udržel na konstantních 21%. Kdyby tato hodnota znatelně poklesla, mohli by větší tvorové stěží dýchat; pokud by se prudce zvýšila, rostlinná zeleň by začala být hořlavá a jeden jediný blesk by rozpoutal celosvětový požár. Ani tuto rovnováhu si nedovedeme opravdu vysvětlit, ale je nesmírně důležitá pro naše (pře)žití.
Země může nabídnout dokonce i teplotní rovnováhu, teplota přece kolísá na větší části zeměkoule v rozmezí od 10 do 40 stupňů Celsia, příznivém pro život. Jak málo samozřejmé to je ukazuje Měsíc, na němž se teplota pohybuje mezi 120 stupňů Celsia (denní strana) a minus 170 stupňů Celsia (noční strana). Život v naší podobě tam není možný.
Jistě nejúžasnější je rovnováha lidského potomstva. Normálně je poměr novorozenců ženského a mužského pohlaví podle Mendelových zákonů dědičnosti 50 ku 50. Po obou světových válkách, které si vyžádaly mnohem více mužských obětí, se vždy zvýšil podíl mužského potomstva. Tento jev lze statisticky doložit, ale v žádném případě se nedá logicky vysvětlit. Leda bychom vycházeli z předpokladu, že existuje nějaký vyšší inteligence, jež se stará o to, aby si organismus naší Země zachoval rovnováhu.
Jistý biolog jednou srovnal pravděpodobnost, že všechny tyto a mnoho jiných rovnovážných stavů se čistě náhodou ustálí prostě tam, kde je jich zapotřebí, s pravděpodobností, že vichřice, která se prožene vrakovištěm aut složí čistě náhodně Jumbo-Jet. Můžeme tedy vědecky dokázat, že žijeme v zázračném světě, jehož vnitřní soudržnosti zatím ještě nerozumíme. Naši přírodovědci ještě nepronikli k jádru pudla, protože nevyvozují (nechtějí vyvodit) ze svých vlastních výzkumů potřebné závěry. Když však ani náznakem neznáme vznik rovnováh nezbytných pro veškerý život, neměli bychom se předem třikrát rozmyslet, než ho proti své vůli zničíme?
Funkční rovnovážné systémy jako základna života by vlastně také měly ozřejmovat, že nejvážnější ohrožení života samotného spočívá v jejich narušení. V této souvislosti je velmi významný posun rovnováhy mezi mužským a ženským pólem, jehož se stáváme v současné době svědky jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu.
Dnes si už hodně lidí uvědomuje, že Země žije, většina z nich k tomu nepotřebuje ani doklady biologů a cítí to stále silněji. Zde by mohl podle mého mínění také být styčný bod mezi ekologickou a spirituální scénou. Ačkoli ekologové se vyznačují spíš intelektem a spiritualisté spíš citem a často - podle mě až příliš často - na sebe nevraží, sledují v mnohém ohledu podobné cíle. Pro naši záchranu, jež je totožná se záchranou planety Země, by měl být vítán každý spojenec. Také přírodovědci by se mohli stát spojenci v tomto projektu, jak se už jednou ukázalo v případě New Age, na jehož vzniku se zpočátku podílelo několik význačných vědců.
Spiritualisty to možná udiví, ale rozhodujícím podnětem pro stále hlubší uvědomování si Země jako živé bytosti byla astronautika. Přispěly k tomu obrázky a především vyznání lásky k modrobílé planetě z úst amerických astronautů a sovětských kosmonautů. Právě vysoce specializovaní technici a přírodovědci, kteří se odpoutali od Země ve vesmírných lodích nám opět vštípili povědomost o tom, jak je krásná a živá. Člověk musí často něco nejprve (skoro) ztratit, aby se naučil si toho pořádně vážit.
Přiznáváme-li, že Země je živá bytost, už jsme našli první podobnost mezi mikrokosmem a makrokosmem a vybudovali jsme si základnu pro další analogie. V materialistickém světě se jako další vynoří otázka, z jaké látky, z jakého stavebního materiálu jsou člověk a Země ustrojeni.
Když nahlédneme do periodické tabulky zjistíme,, že nejdůležitější prvky z nichž se skládá naše Země obsahuje také lidské tělo. Přirozeně, nemáme v těle příliš mnoho zlata, ale ani na Zemi se ho nevyskytuje relativně mnoho.
Pokud vyjdeme z klasické nauky o živlech, ozřejmí nám to paralely mezi mikrokosmem a makrokosmem ještě víc. Žhavému jádru Země odpovídá lidské srdce, které se také nezřídka označuje za horké a mnohdy dokonce za žhavé nebo žhnoucí. Obojí značí střed a symbolizuje ohnivý živel. Víc než dvě třetiny zemského povrchu pokrývá voda; také lidský organismus sestává z více než dvou třetin z vody. Zemský živel jako zástupce pevnosti v makrokosmu planety Země oproti všemu zdání jen tenkou slupku, podobně jako kostní a chrupavková tkáň v poměru k tělesné hmotě představuje vpravdě filigránské opěrné ústrojí v mikrokosmu lidského těla. U vzdušného živlu vládne koneckonců opět dokonalá shoda, neboť stejný vzduch obklopuje nás i Zemi.
Jestliže se podíváme na energetické pole Země a porovnáme je s lidským, objevíme dokonalé paralely. Biologům se podařilo naměřit kolem vaječných buněk elektrické pole. Přitom vyšlo najevo, že vajíčko má dva póly, z nichž jeden je nabitý kladně a druhý záporně. Když se nakreslí siločáry tohoto pole, vznikne tvar podobný zeměkouli, která je rovněž obklopena elektromagnetickým polem. Rovněž Země má kladně nabitý severní pól a záporně nabitý jižní pól.
Medicína poskytuje celou řadu odkazů dokládajících, že lidské tělo je také obklopeno elektromagnetickými póly odpovídajícími polím Země. Kromě EEG (elektroencefalogramu, přístroje na měření mozkových proudů) známe mezitím také už MEG (magnetoencefalogram), který naměří ze vzdálenosti několika centimetrů od lidského těla znatelné magnetické pole, shodné se zemským magnetickým polem.
Dáme-li se inspirovat prastarými mudrckými naukami různých národů, budou shody v energetické oblasti ještě zjevnější. Východ zná odnepaměti energetické pole člověka s jeho vnitřními centry, čakrami, a vnějším vyzařováním v auře. Západní alternativní medicína je tomuto vědění také na stopě (viz například Kirlianovy fotografie).
Také systém energetických drah a uzlů, jak je znám odedávna v čínské nauce o meridiánech a v indickém učení o nadis, lze už v současné době prokázat elektroakupunkturou a termografií. Je dávno doloženo, že odpovídající energetické dráhy a uzly existují také na zemském povrchu. Energetická místa znali nejen indiáni a ostatní "primitivové". Rovněž křesťanští stavitelé vybírali pro katedrály místa, z nichž vyzařovala síla a staré poutní stezky nezřídka kopírovaly siločáry na zemském povrchu. Skutečnost, že rovněž v geografii hovoříme o meridiánech má jistě hlubší smysl, třebaže se tento systém geometrických linií táhne pouze po zemském povrchu.
Podobnosti mezi člověkem a Zemí nacházíme také ve vztahu k polaritě. jednoznačné členění planety na severní a jižní polokouli, které dělí rovník, odpovídá linie pasu, jež rozděluje lidské tělo na horní část a dolní část. Z této podobnosti je jasně vidět současné závažné porušení rovnováhy ve prospěch dominujícího pólu jang. na úrovni těla si velmi považujeme brilantní hlavy, jasného rozumu a pánev pak pohrdavě označujeme za nedůležitou nebo dokonce za nečistou. Na úrovni politiky a hospodářství vydává bohatý sever zákony a stanoví směrnice, podle nichž hodnotí svět a především utlačuje a vykořisťuje chudší jih. Sever produkuje s oblibou know-how, s ním se pak zmocňuje surovinového a nerostného bohatství jihu. Platí ale pouze za ceny, které si sám určí. A ikdyby chudý jih zvýšil těžbu surovin nebylo by v dohledu žádné východisko; bohatý sever by pak jednoduše osvědčeným způsobem snížil ceny.
Paralely jdou však ještě zřetelně dál; v mikrokosmu stejně jako v makrokosmu zajišťuje potomstvo převážně spodní pól. V obou případech je znevažován spíš ženský pól kvůli své úloze zaručit přežití lidského druhu. Špatné svědomí se posléze konejší "náplastmi" v podobě přídavků na děti na jedné úrovni a pomoci rozvojovým zemím na druhé. V obou případech se dávkuje tak, aby subvence nebyly větší než pověstná kapka vody, která jen zasyčí na rozpáleném kameni.
Na příkladu polarit a jejich shodných hodnot v mikrokosmu a makrokosmu si lze znázornit, že jde vzdor všem protikladům o zásadní podobnosti. Stačí si srovnat vzorce. Polarita jinu a jangu je přitom nadřazený vzorec, který je ve skutečnosti jemněji členěný, jak to vyjadřuje znamení tchai-čchi.
Tento symbol se vztahuje jak na mikrokosmos, tak na makrokosmos: bílé pole odpovídá horní mužské části, protože bílá v sobě obsahuje všechny ostatní barvy a může tak vyzařovat. Černé naproti tomu chybí jakékoli barevné vibrace a proto se snaží je všechny pohltit. (To je například důvod, proč se černá auta na slunci rozpalují více než bílá).
Černá tečka v bílém poli by mohla odpovídat zřejmě ženskému prsu v horní části mužského těla; bílý bod ve spodním černém poli pak naznačuje mužské pohlavní orgány ve spodní části těla. V makrokosmu by mohly posloužit jako názorný příklad nejspíš Severní a Jižní Amerika - bohatý sever jako mužská zóna má ve svých černošských ghettech v New Yorku nebo v Chicagu také černý ženský bod. Chudý jih jako ženská zóna má naproti tomu bílý mužský bod v bohatých (průmyslových) metropolích Sao Paulo nebo Buenos Aires. Podobně se dá vykládat také Evropa jako zóna jangu a Afrika jako zóna jinu, když vezmeme v úvahu vysoký podíl černých přistěhovalců v Anglii jako černý bod na bílém kontinentu a stále ještě vlivné Búry v Jižní Africe jako bílý bod na černém kontinentu.
http://druidova.mysteria.cz/UVAHY_A_ZAMYSLENI/GAIA_1.htm
---------------------
Stanislav Heczko: Čím onemocněl svět podle Ruedigera Dahlkeho
Dr. Ruediger Dahlke (nar. 1951) je německý lékař a terapeut v oblasti přírodního léčitelství, homeopatie a psychoterapie. Ve své knize "Woran krankt die Welt?" (München, 2001) - český překlad vydalo v roce 2004 nakladatelství Ikar v Praze, se zaměřil na kritiku a překonání moderních mýtů, které ohrožují budoucnost lidstva. Podle Dahlkeho těmito mýty jsou: mýtus o pokroku a mýtus o přednostech svobodného trhu. Pokrok a svobodny trh totiž spíše lidstvu ubližují, než aby mu pomáhaly překonávat těžkosti a otevírat nové perspektivy. V matematice a fyzice už nastala změna paradigmat, nyní by tato změna měla nastat i v duchovních a společenských vědách. Omyly v myšlenkovém systému a moderní mýty zavádějí lidstvo do slepých uliček a do tzv. situací "lose - lose", kdy ztrácejí všichni. Místo organického růstu (pouze do určité úrovně, na níž je pak udržován) potom probíhá nepotenciální růst počtu obyvatel zeměkoule a hospodářství. Přitom ideologie růstu je pro naši planetu vlastně druhem nádorové strategie. Poroste-li dál ekonomika, nakonec nutně dojde ke katastrofě. Svá odvážná tvrzení o škodlivosti moderních mýtů R. Dahlke dokládá poměrně přesvědčivě.
1. Diagnóza a projevy nemoci naší civilizace
Podle R. Dahlkeho ve zdravé společnosti by se materiální růst měl přeměnit v růst kulturní, což se neděje v dostatečné míře a má to své následky. Předně odstranění zaostalosti zemí Třetího světa v těchto podmínkách povede k ekologické katastrofě. Přitom nelze předpokládat, že tyto země budou schopny splácet úroky ze svých zahraničních dluhů.
Trpí i lidé ve vyspělých zemích. Např. míra neplodnosti mladých amerických mužů překročila 50%. Kvůli reziduím DDT v mateřském mléce život člověka začíná v mnohem škodlivějším prostředí než kdy předtím. Genové technologie zase mohou vést ke vzniku uniformovaného lidského pokolení. Předimenzovaná zdravotnická zařízení přitom nepřispívají k rychlému uzdravení pacientů, kteří jsou postižení četnými tzv. civilizačními nemocemi (nádory, nemoci srdce a krevního oběhu, revmatické nemoci, cukrovka, alergie, roztroušená skleróza, Alzheimerova nemoc, tinitus, deprese, anorexie, otylost...). A navíc v předimenzovaných nemocnicích jsou vhodné podmínky pro vznik tzv. hospitalismu - tendence choroboplodných zárodků vytvářet si rezistenci vůči lékům. Ve velkých městech Prvního světa hrozí lidem rovněž duševní zbídačení a tragická duševní osamělost. Rozsáhlá intelektuální specializace vyvolává nejen duševní osamění, ale vede také ke vzniku "odborného idiota", a to nejen ve vědě, ale i medicíně. Zdá se, že kvůli nadměrné specializaci už nebude nikdo odpovídat za nic.
Důraz na individuum a jeho specializaci mimo jiné zmenšuje životní společenství. Např. v USA se množí bezdětné páry tzv. dinks - double income no kids čili dvojí příjem, žádné dítě. Logicky také mizí ochota k solidaritě mezi generacemi. Základem je v moderní společnosti všude masovost v nejširším slova smyslu. Zmasovění ovšem vede k svým protipólům - k individualizaci a osamění, jimiž rovněž trpíme.
Začarované kruhy moderní společnosti se podle názoru R. Dahlkeho opírají o tři základy:
- kvantita je nadřazována kvalitě
- neochota smířit lineární vidění světa s kruhovým vidění světa (jak to symbolizuje spirála)
- jednostranné zdůrazňování racionálního, intelektuálního "mužského" pólu skutečnosti na úkor "ženské" stránky (světa mýtů, poezie a hudby)
Konečný obrat v podobě katastrofy je však nutný, s ním (s ní) přijde i nový počátek. Zda tento obrat bude vynucen násilím nebo bude proveden vědomě, je podle R. Dahlkeho ještě pořád v našich, lidských rukou.
Katastrofy hrozí zejména jako důsledek globálního oteplování, kdy teplotní křivka stoupá již od roku 1980 a čím je větší teplota, tím víc se hromadí energie pro bouřky a lijáky. Navrhované klimatické burzy problém neřeší, představují jen kšeftování s právem znečišťovat životní prostředí. V pozadí stojí enormní nárůst počtu obyvatel, světové ekonomiky, světového obchodu a spotřeby fosilních paliv. Od roku 1950 se počet obyvatel Země zvýšil dvojnásobně, světová ekonomika zvýšila svůj výkon až šestinásobně, spotřeba fosilních paliv pak vzrostla čtyřnásobně. Světový obchod přitom rostl (kvůli subvencovaným cenám energie) čtyřikrát rychleji než produkce zboží. Spotřeba čerstvé vody se ztrojnásobila a voda se stává nedostatkovým zbožím (nejen na Blízkém východě tak hrozí válka o vodu). Tyto čísla podle R. Dahlkeho dokládají pravdivost slov Maxe Otto Brukera, že nejvíce ohrožují základy našeho života hospodářské a peněžní problémy.
Nelze mimo jiné přehlédnout vazby otroctví na globalizující se trhy. Ve světě žije v nesvobodě (otroctví, nucené práce, dlužní poroba) až 200 milionů lidí. K vojenské službě je přinuceno na 300 tisíc dětských vojáků (chlapců). V Evropské unii je na sexuálním trhu vykořisťováno 250 - 500 tisíc cizinek a jen v Japonsku je sexuálně zotročeno na 40 tisíc Thajek. Koncepce trhu bez hranic i jinak vede k polarizaci společnosti. Na globalizovaném trhu není už jisté žádné místo. Koncerny rostou, protože propouštějí zaměstnance. Produkce se převádí na externí partnery (tzv. outsourcing) a stále se snižuje počet zaměstnanců při současném zvýšení produktivity (tzv. downsizing). Přitom na 70% chudých Američanů má práci pouze za minimální mzdu - jde o tzv. working poor. 80% chudých Američanů disponuje pak jen o málo více než 6% celkového finančního bohatství USA. Od počátku 90. let rovněž klesá průměrný příjem západních Němců.
Na druhé straně - nadnárodní korporace se dělí o 2/3 světového obchodu a ze 100 největších ekonomik světa koncerny ovládají 51, národní vlády pak jen 49 ekonomik. Globální trh se přitom řídí heslem: "The winner take it all" čili "Vítěz bere všechno". Proto drtivá většina prohrává. Podle Jeremy Rifkina v souladu s Paretovým zákonem 80% prohrává a vítězí jen 20%. Většina lidí se tak stane volnou (racionalizační) rezervou pracovní síly. Naopak velké firmy jsou na tom velmi dobře. Např. firmy Mercedes a BMW už od roku 1993 neplatí v Německu žádné daně. Přitom kvůli ztrátám v tuzemsku dostala firma BMW od státu 32 milionů marek. V Německu celkově činí dotace nebo dary bohatým víc než 100 miliard marek.
Vývoj tak jednoznačně směřuje k extrémní koncentraci moci a není ani trochu přirozený. Buduje se tím totiž tržní diktatura, zaniká svrchovanost národních států, politici se stávají pomocníky kapitálu. Globalizace tak líčí na demokracii past. Zaniká střední vrstva, naopak vzniká "mediální demokracie" a o vítězích ve volbách rozhodují peníze. Investující příslušníci středních vrstev jsou zároveň pachateli i oběťmi takového stavu věcí. Pod tlakem akcionářů a analytiků "trpí" i topmanažeři. Celkově se náš hospodářský systém (kasinový kapitalismus v terminologii Susan Strangeové) chystá zničit společnost, která ho drží při životě, stejně jako prostředí, v němž se mu daří.
Podle R. Dahlkeho skutečnost vyvrátila teze Adama Smithe, neboť se ukázalo, že trh nezná žádné hodnoty a ignoruje otázku po smyslu. Odmítnout nutno i tezi Miltona Friedmana, že sociální odpovědnost hospodářství spočívá jedině ve zvyšování zisků. Následná polarizace společnosti vede jenom k radikalismu, dnes hlavně pravicovému. Růst moci koncernů vede k úbytku moci jednotlivce. A také celosvětová amerikanizace v hospodářství, politice a ekonomice. Přitom se opomíjejí stinné aspekty amerického životního stylu (american way of life) - kultura chamtivosti, sociální nezodpovědnost, vysoká kriminalita, nemilosrdné pojetí práva v duchu Starého zákona. Je to důsledek v USA vládnoucí puritánsko-protestantské morálky, která žádá od člověka neustálé pokání, zvýšené úsilí o pracovní výkon a snahu se zalíbit přísnému Bohu.
Hospodářský růst v USA (nazývaný někdy zázrakem při tvorbě pracovních míst) pak znamená víc levné práce a mnohem méně peněz pro velkou masu lidí, což jistě není správným řešením. Pracovní a volný čas i odměny jsou nespravedlivě rozděleny. Někteří lidé jsou přetíženi, jiná mají nadbytek času (nezaměstnaní). Jedni lidé pak nemají čas na zotavenou, jiní na ni nemají peníze a další, bohatá smetánka, hledá marně exotické rozptýlení a vnitřně se nudí. I polarizace společnosti v oblasti příjmů, pracovního a volného času naznačuje, že budoucí střety budou probíhat spíše uvnitř společnosti, tedy že budoucí války budou většinou občanskými válkami. To jistě není žádná skvělá perspektiva a tak je velmi žádoucí hledání možných východisek. R. Dahlke několik zajímavých východisek nabízí.
2. Možné způsoby léčby naší civilizace
Podle R. Dahlkeho vyhnout se možným budoucím katastrofám o občanským válkám vyžaduje upustit od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech. Je nutno přestat svalovat své problémy na jiné a přihlásit se k vlastní odpovědnosti. Politika by měla dobýt zpět akceschopnost a získat mezinárodni rozměr. Jednotlivec by měl začít u sebe, pak volit strany, usilující řešit problémy. A to ve smyslu zbavit naši společnost nebezpečné závislosti na energii a neomezeném růstu. To vyžaduje odvrátit se od velikánství, centralizace, zmasovění a přiklonit se k decentralizaci a regionalizaci. Vzniknout by měl celosvětový kartelový úřad.
Na úseku zaměstnanosti je žádoucí přijetí koncepce "méně práce pro více lidí", spočívající ve snížení týdenní pracovní doby. Znamenalo by to nejen přechod na čtyřdenní pracovní týden, nýbrž také zavedení různých variant individuálního utváření pracovní doby (jako je tomu již např. u Volkswagenu). Zavést by šlo rovněž nárok na jeden rok volna (tzv. sabatový rok), jak je tomu v Dánsku. V budoucnu by pak měli vymizet "dříči", kteří lidem ubírají práci a projevují se tak jako škůdci společnosti.
Ceny energie by se měly odvozovat od skutečných nákladů, což by přineslo žádoucí omezení dopravy a obchodu. Zdanit by se měla i letecká doprava (letenky, letecký benzín, letiště). Rozvíjet by se měla hlavně veřejná doprava. Nezbytná je recyklace a ekologická daňová reforma. Zvýšit by se mělo využívání solární energie, větrné energie, vodní energie a zemského tepla. Přechod na alternativní energie by mohl vést i k tvorbě nových pracovních míst. Na této bázi by pak bylo možné dosáhnout nového (ekologického) hospodářského zázraku (v terminologii Franze Alta) a plné zaměstnanosti bez tradičního rabování přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí.
K uskutečnění tohoto zvratu máme dostatek technologií, nezbytná je ovšem změna hodnotových představ a jejich restrukturalizace. Měli bychom mimo jiné začít daleko více uznávat práci v sociální sféře a patřičně ji i finančně oceňovat. Také pro nutnou hlubší změnu našeho vědomí je údajně dost předpokladů. Přelom tisíciletí by mohl přinést epochální přelom, v němž by se kyvadlo odvrátilo od extrémního egoismu. Lidé by mohli pak nastoupit stezku individuace (popsanou C. G. Jungem), která vede přes integraci stínu do já k vyššímu já a překonává tak ego. Přitom nutno naléhavě dosáhnout zastavení populačního růstu.
Exponenciální růst by měl probíhat ve sféře vědomí. Aby se mohla spustit lavina ve vývoji vědomí, nezbytné je dosáhnout tzv. zlomového bodu (tipping point). Uplatnit by se tu mohl zákon malého počtu (popsaný Malcolmem Gladwellem), podle něhož málo jedinců může zasáhnout mnoho lidí. K tomu je potřeba jednak tzv. znalců čili lidí, kteří řeší vlastní problémy a přitom se podílejí na řešení problémů druhých, jednak tzv. zprostředkovatelů, kteří šíří dál poselství znalců. Aby poselství inspirovalo adresáty k činu, tomu mají napomáhat tzv. prodejci, specialisté na zakotvení poselství. Zvlášť by se mohli uplatnit charismatičtí prodejci, kteří by mohli lidem posloužit jako tzv. udělovatele souhlasu. Úkolem udělovatelů souhlasu je inspirovat lidi k podobným činům, jako vykonávají udělovatelé. Potřeba znalců, zprostředkovatelů a prodejců se týká rovněž propagace zdraví a ochrany životního prostředí.
V těchto záležitostech nelze spoléhat na koncerny či vlády, které závisejí na koncernech. Musíme začít sami, teď a sami u sebe. A pak strhnout jiné svým příkladem a jednáním. Je třeba správně oslovit lidi a dovést je ke zlomovému bodu. Určitý počet "obrácených" jedinců může vytvořit "kritickou masu" a "pohnout světem". Staré motivace (zisk a moc) přitom nutno nahradit novými. Čili je potřeba si stanovit nové priority - ve prospěch svůj i naší Země. Otázkou je, zda tento postup je skutečně dostatečný a z věcného i časového hlediska realizovatelný.
http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=191&Itemid=49
Dr. Ruediger Dahlke (nar. 1951) je německý lékař a terapeut v oblasti přírodního léčitelství, homeopatie a psychoterapie. Ve své knize "Woran krankt die Welt?" (München, 2001) - český překlad vydalo v roce 2004 nakladatelství Ikar v Praze, se zaměřil na kritiku a překonání moderních mýtů, které ohrožují budoucnost lidstva. Podle Dahlkeho těmito mýty jsou: mýtus o pokroku a mýtus o přednostech svobodného trhu. Pokrok a svobodny trh totiž spíše lidstvu ubližují, než aby mu pomáhaly překonávat těžkosti a otevírat nové perspektivy. V matematice a fyzice už nastala změna paradigmat, nyní by tato změna měla nastat i v duchovních a společenských vědách. Omyly v myšlenkovém systému a moderní mýty zavádějí lidstvo do slepých uliček a do tzv. situací "lose - lose", kdy ztrácejí všichni. Místo organického růstu (pouze do určité úrovně, na níž je pak udržován) potom probíhá nepotenciální růst počtu obyvatel zeměkoule a hospodářství. Přitom ideologie růstu je pro naši planetu vlastně druhem nádorové strategie. Poroste-li dál ekonomika, nakonec nutně dojde ke katastrofě. Svá odvážná tvrzení o škodlivosti moderních mýtů R. Dahlke dokládá poměrně přesvědčivě.
1. Diagnóza a projevy nemoci naší civilizace
Podle R. Dahlkeho ve zdravé společnosti by se materiální růst měl přeměnit v růst kulturní, což se neděje v dostatečné míře a má to své následky. Předně odstranění zaostalosti zemí Třetího světa v těchto podmínkách povede k ekologické katastrofě. Přitom nelze předpokládat, že tyto země budou schopny splácet úroky ze svých zahraničních dluhů.
Trpí i lidé ve vyspělých zemích. Např. míra neplodnosti mladých amerických mužů překročila 50%. Kvůli reziduím DDT v mateřském mléce život člověka začíná v mnohem škodlivějším prostředí než kdy předtím. Genové technologie zase mohou vést ke vzniku uniformovaného lidského pokolení. Předimenzovaná zdravotnická zařízení přitom nepřispívají k rychlému uzdravení pacientů, kteří jsou postižení četnými tzv. civilizačními nemocemi (nádory, nemoci srdce a krevního oběhu, revmatické nemoci, cukrovka, alergie, roztroušená skleróza, Alzheimerova nemoc, tinitus, deprese, anorexie, otylost...). A navíc v předimenzovaných nemocnicích jsou vhodné podmínky pro vznik tzv. hospitalismu - tendence choroboplodných zárodků vytvářet si rezistenci vůči lékům. Ve velkých městech Prvního světa hrozí lidem rovněž duševní zbídačení a tragická duševní osamělost. Rozsáhlá intelektuální specializace vyvolává nejen duševní osamění, ale vede také ke vzniku "odborného idiota", a to nejen ve vědě, ale i medicíně. Zdá se, že kvůli nadměrné specializaci už nebude nikdo odpovídat za nic.
Důraz na individuum a jeho specializaci mimo jiné zmenšuje životní společenství. Např. v USA se množí bezdětné páry tzv. dinks - double income no kids čili dvojí příjem, žádné dítě. Logicky také mizí ochota k solidaritě mezi generacemi. Základem je v moderní společnosti všude masovost v nejširším slova smyslu. Zmasovění ovšem vede k svým protipólům - k individualizaci a osamění, jimiž rovněž trpíme.
Začarované kruhy moderní společnosti se podle názoru R. Dahlkeho opírají o tři základy:
- kvantita je nadřazována kvalitě
- neochota smířit lineární vidění světa s kruhovým vidění světa (jak to symbolizuje spirála)
- jednostranné zdůrazňování racionálního, intelektuálního "mužského" pólu skutečnosti na úkor "ženské" stránky (světa mýtů, poezie a hudby)
Konečný obrat v podobě katastrofy je však nutný, s ním (s ní) přijde i nový počátek. Zda tento obrat bude vynucen násilím nebo bude proveden vědomě, je podle R. Dahlkeho ještě pořád v našich, lidských rukou.
Katastrofy hrozí zejména jako důsledek globálního oteplování, kdy teplotní křivka stoupá již od roku 1980 a čím je větší teplota, tím víc se hromadí energie pro bouřky a lijáky. Navrhované klimatické burzy problém neřeší, představují jen kšeftování s právem znečišťovat životní prostředí. V pozadí stojí enormní nárůst počtu obyvatel, světové ekonomiky, světového obchodu a spotřeby fosilních paliv. Od roku 1950 se počet obyvatel Země zvýšil dvojnásobně, světová ekonomika zvýšila svůj výkon až šestinásobně, spotřeba fosilních paliv pak vzrostla čtyřnásobně. Světový obchod přitom rostl (kvůli subvencovaným cenám energie) čtyřikrát rychleji než produkce zboží. Spotřeba čerstvé vody se ztrojnásobila a voda se stává nedostatkovým zbožím (nejen na Blízkém východě tak hrozí válka o vodu). Tyto čísla podle R. Dahlkeho dokládají pravdivost slov Maxe Otto Brukera, že nejvíce ohrožují základy našeho života hospodářské a peněžní problémy.
Nelze mimo jiné přehlédnout vazby otroctví na globalizující se trhy. Ve světě žije v nesvobodě (otroctví, nucené práce, dlužní poroba) až 200 milionů lidí. K vojenské službě je přinuceno na 300 tisíc dětských vojáků (chlapců). V Evropské unii je na sexuálním trhu vykořisťováno 250 - 500 tisíc cizinek a jen v Japonsku je sexuálně zotročeno na 40 tisíc Thajek. Koncepce trhu bez hranic i jinak vede k polarizaci společnosti. Na globalizovaném trhu není už jisté žádné místo. Koncerny rostou, protože propouštějí zaměstnance. Produkce se převádí na externí partnery (tzv. outsourcing) a stále se snižuje počet zaměstnanců při současném zvýšení produktivity (tzv. downsizing). Přitom na 70% chudých Američanů má práci pouze za minimální mzdu - jde o tzv. working poor. 80% chudých Američanů disponuje pak jen o málo více než 6% celkového finančního bohatství USA. Od počátku 90. let rovněž klesá průměrný příjem západních Němců.
Na druhé straně - nadnárodní korporace se dělí o 2/3 světového obchodu a ze 100 největších ekonomik světa koncerny ovládají 51, národní vlády pak jen 49 ekonomik. Globální trh se přitom řídí heslem: "The winner take it all" čili "Vítěz bere všechno". Proto drtivá většina prohrává. Podle Jeremy Rifkina v souladu s Paretovým zákonem 80% prohrává a vítězí jen 20%. Většina lidí se tak stane volnou (racionalizační) rezervou pracovní síly. Naopak velké firmy jsou na tom velmi dobře. Např. firmy Mercedes a BMW už od roku 1993 neplatí v Německu žádné daně. Přitom kvůli ztrátám v tuzemsku dostala firma BMW od státu 32 milionů marek. V Německu celkově činí dotace nebo dary bohatým víc než 100 miliard marek.
Vývoj tak jednoznačně směřuje k extrémní koncentraci moci a není ani trochu přirozený. Buduje se tím totiž tržní diktatura, zaniká svrchovanost národních států, politici se stávají pomocníky kapitálu. Globalizace tak líčí na demokracii past. Zaniká střední vrstva, naopak vzniká "mediální demokracie" a o vítězích ve volbách rozhodují peníze. Investující příslušníci středních vrstev jsou zároveň pachateli i oběťmi takového stavu věcí. Pod tlakem akcionářů a analytiků "trpí" i topmanažeři. Celkově se náš hospodářský systém (kasinový kapitalismus v terminologii Susan Strangeové) chystá zničit společnost, která ho drží při životě, stejně jako prostředí, v němž se mu daří.
Podle R. Dahlkeho skutečnost vyvrátila teze Adama Smithe, neboť se ukázalo, že trh nezná žádné hodnoty a ignoruje otázku po smyslu. Odmítnout nutno i tezi Miltona Friedmana, že sociální odpovědnost hospodářství spočívá jedině ve zvyšování zisků. Následná polarizace společnosti vede jenom k radikalismu, dnes hlavně pravicovému. Růst moci koncernů vede k úbytku moci jednotlivce. A také celosvětová amerikanizace v hospodářství, politice a ekonomice. Přitom se opomíjejí stinné aspekty amerického životního stylu (american way of life) - kultura chamtivosti, sociální nezodpovědnost, vysoká kriminalita, nemilosrdné pojetí práva v duchu Starého zákona. Je to důsledek v USA vládnoucí puritánsko-protestantské morálky, která žádá od člověka neustálé pokání, zvýšené úsilí o pracovní výkon a snahu se zalíbit přísnému Bohu.
Hospodářský růst v USA (nazývaný někdy zázrakem při tvorbě pracovních míst) pak znamená víc levné práce a mnohem méně peněz pro velkou masu lidí, což jistě není správným řešením. Pracovní a volný čas i odměny jsou nespravedlivě rozděleny. Někteří lidé jsou přetíženi, jiná mají nadbytek času (nezaměstnaní). Jedni lidé pak nemají čas na zotavenou, jiní na ni nemají peníze a další, bohatá smetánka, hledá marně exotické rozptýlení a vnitřně se nudí. I polarizace společnosti v oblasti příjmů, pracovního a volného času naznačuje, že budoucí střety budou probíhat spíše uvnitř společnosti, tedy že budoucí války budou většinou občanskými válkami. To jistě není žádná skvělá perspektiva a tak je velmi žádoucí hledání možných východisek. R. Dahlke několik zajímavých východisek nabízí.
2. Možné způsoby léčby naší civilizace
Podle R. Dahlkeho vyhnout se možným budoucím katastrofám o občanským válkám vyžaduje upustit od společenské hry zvané projekce, kdy hledáme viníky v jiných lidech. Je nutno přestat svalovat své problémy na jiné a přihlásit se k vlastní odpovědnosti. Politika by měla dobýt zpět akceschopnost a získat mezinárodni rozměr. Jednotlivec by měl začít u sebe, pak volit strany, usilující řešit problémy. A to ve smyslu zbavit naši společnost nebezpečné závislosti na energii a neomezeném růstu. To vyžaduje odvrátit se od velikánství, centralizace, zmasovění a přiklonit se k decentralizaci a regionalizaci. Vzniknout by měl celosvětový kartelový úřad.
Na úseku zaměstnanosti je žádoucí přijetí koncepce "méně práce pro více lidí", spočívající ve snížení týdenní pracovní doby. Znamenalo by to nejen přechod na čtyřdenní pracovní týden, nýbrž také zavedení různých variant individuálního utváření pracovní doby (jako je tomu již např. u Volkswagenu). Zavést by šlo rovněž nárok na jeden rok volna (tzv. sabatový rok), jak je tomu v Dánsku. V budoucnu by pak měli vymizet "dříči", kteří lidem ubírají práci a projevují se tak jako škůdci společnosti.
Ceny energie by se měly odvozovat od skutečných nákladů, což by přineslo žádoucí omezení dopravy a obchodu. Zdanit by se měla i letecká doprava (letenky, letecký benzín, letiště). Rozvíjet by se měla hlavně veřejná doprava. Nezbytná je recyklace a ekologická daňová reforma. Zvýšit by se mělo využívání solární energie, větrné energie, vodní energie a zemského tepla. Přechod na alternativní energie by mohl vést i k tvorbě nových pracovních míst. Na této bázi by pak bylo možné dosáhnout nového (ekologického) hospodářského zázraku (v terminologii Franze Alta) a plné zaměstnanosti bez tradičního rabování přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí.
K uskutečnění tohoto zvratu máme dostatek technologií, nezbytná je ovšem změna hodnotových představ a jejich restrukturalizace. Měli bychom mimo jiné začít daleko více uznávat práci v sociální sféře a patřičně ji i finančně oceňovat. Také pro nutnou hlubší změnu našeho vědomí je údajně dost předpokladů. Přelom tisíciletí by mohl přinést epochální přelom, v němž by se kyvadlo odvrátilo od extrémního egoismu. Lidé by mohli pak nastoupit stezku individuace (popsanou C. G. Jungem), která vede přes integraci stínu do já k vyššímu já a překonává tak ego. Přitom nutno naléhavě dosáhnout zastavení populačního růstu.
Exponenciální růst by měl probíhat ve sféře vědomí. Aby se mohla spustit lavina ve vývoji vědomí, nezbytné je dosáhnout tzv. zlomového bodu (tipping point). Uplatnit by se tu mohl zákon malého počtu (popsaný Malcolmem Gladwellem), podle něhož málo jedinců může zasáhnout mnoho lidí. K tomu je potřeba jednak tzv. znalců čili lidí, kteří řeší vlastní problémy a přitom se podílejí na řešení problémů druhých, jednak tzv. zprostředkovatelů, kteří šíří dál poselství znalců. Aby poselství inspirovalo adresáty k činu, tomu mají napomáhat tzv. prodejci, specialisté na zakotvení poselství. Zvlášť by se mohli uplatnit charismatičtí prodejci, kteří by mohli lidem posloužit jako tzv. udělovatele souhlasu. Úkolem udělovatelů souhlasu je inspirovat lidi k podobným činům, jako vykonávají udělovatelé. Potřeba znalců, zprostředkovatelů a prodejců se týká rovněž propagace zdraví a ochrany životního prostředí.
V těchto záležitostech nelze spoléhat na koncerny či vlády, které závisejí na koncernech. Musíme začít sami, teď a sami u sebe. A pak strhnout jiné svým příkladem a jednáním. Je třeba správně oslovit lidi a dovést je ke zlomovému bodu. Určitý počet "obrácených" jedinců může vytvořit "kritickou masu" a "pohnout světem". Staré motivace (zisk a moc) přitom nutno nahradit novými. Čili je potřeba si stanovit nové priority - ve prospěch svůj i naší Země. Otázkou je, zda tento postup je skutečně dostatečný a z věcného i časového hlediska realizovatelný.
http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=191&Itemid=49
Zde hledá